O (NE) CHOZENÍ

Přiznávám, chodím ráda. Nejen, že se někam dostanu, něco hezkého vidím, někoho potkám, ale také si urovnám myšlenky, obrovský problém se stane menším, prodýchám se, méně mě bolí záda. A to mě přivedlo k tomu, jak prostá chůze ovlivňuje náš zdravotní stav.

Nejprve trocha teorie: Během rychlejší chůze trvající aspoň 30 min. dochází v našem těle k mnoha důležitým procesům. Především je to komplexní pohyb, při kterém se aktivují celé svalové skupiny, hlavně ty postulární. To jsou ty, které udržují naše tělo ve vzpřímené poloze vzhledem k zemi. Zároveň dochází k zvýšené dechové činnosti a ta zase nutí mezižeberní svalstvo a bránici k aktivnější práci. Hrudník se nám více rozšiřuje a zvyšuje se vitální kapacita plic, dochází k intenzivnějšímu okysličení červených krvinek. Tyto bohatěji vyživují srdce. Důkladné prokrvení srdce a okysličení plic je blahodárnou potravou pro mozek. Zrychluje se nejen peristaltika střev ale i látková výměna na úrovni buněk. Vylučují se mnohé hormony ( např. serotonin ), vstřebávají se vitamíny ( např. D ), které by se v klidu v takové míře nevstřebávaly. Je to zkrátka velmi složitý a na sebe navazující proces, který se spouští během něčeho tak obyčejného, jako je půlhodinová rychlá procházka.

Pokud tedy nechodíme ( alespoň obden, děti každý den), nic takového se neděje. Naše tělo i mysl ( její centrála mozek ) chátrá. A chátrající tělo i hlava nemůže být zdravé. Ano, ono to ještě nějakou dobu vydrží, v tom je obdivuhodné, ale po čase nás to stejně dožene. Začne to častějšími virozami, citlivostí na běžnou zátěž, podléhání náladám, nepohodou, bolestmi hlavy a zad, strachem ze zvládání běžných povinností.

Jsem přesvědčená, že prevence je vždycky jednodušší a levnější, proto vás prosím- CHOĎTE ! Zamyslete se, jak dostat do své života chůzi, každý krok se počítá. Může to být cesta do práce, do školy, pravidelné venčení psa, povídací procházka s dětmi. Je totiž extrémně důležité, aby chodily i vaše děti. Do školy, do kroužku k babičce, ke kamarádce, na drobný nákup. Jejich kosti se musí osifikovat, tzn. uložit se v nich dostatek vápníku. Z této zásoby ( která se tvoří nebo netvoří do 18-21 let ), pak budou žít celý život. Tím, že jsme pro naše děti vzorem a příkladem, rozhodujeme o jejich osudu. Pokud se budeme věnovat aspoň rekreačně nějakému sportu, nevyhýbat tělesné zátěži  (třeba práci na zahrádce ), vystavovat se každému počasí spolu s dětmi, vychováme z nich odolné lidi, které jen tak něco neskolí. Ochrana před tělesnou zátěží, před nepřízní počasí, před krátkodobým stresem je vlastně velkým prohřeškem na našich dětech. Ochuzujeme je tak o pocit sebe-vědomí, "já to zvládnu, mám na to sílu". 

Přeji vám mnoho dlouhých, inspirativních procházek !